Chce se mi zvracet z požitkářství

Chce se mi zvracet z teploušů, jak jsou teplí

Zvracet ze závisti mezi lidmi

Chci se procházet v řece lží
Bez brýlí jsem taky slepá
Moc nedokonalí, moc sebelásky
Moc nesebevědomý, moc
Chce se mi zvracet z krásy žen
Moc teplé, moc lidského masa mezi zuby
Všichni nenávidime a jsme na to hrdí
Všichni víme vše
A měníme svět

Jenže žádný nestrávený jídlo nejde ven
Jenže já jsem dítě se sebevražednýma sklonama
Teď určitě nějaký psycholog
Čte moji práci a
Rozvrtává moji jednuduchou povahu
Jsem pitomec a blázen
Nenávidím sebe jako všechny holky
Nejsem rasista, jen nemám ráda jiný
Nejsem obyčejná, každý je přeci výjimečný
Nepřemýšlej, budeš žít dýl
Nepřemýšlej, nechápeš rozsah tohoto textu
Vlastně
Kritizuju všechny, jak tvrdí
Všechno je hnusný
Přeci
Láska i sex
Je přirozená a je to zdravý
Přeci
Budíky a média
Nikdo nečte
Nejsem nadčasový
Mizerný umělec

Někdy se na sebe podívám se zatajeným dechem. Jsem znechucena ze své tváře. Prohlížím si bez elegance stvořené a o plné tvary obrané tělo. Maso s krémovou maskou. Prohlížím si chlupy všude po pláních, vidím dvě mdlé panenky, tváře hlupáka, zažloutlé zuby a kopyta místo prstů na nohou. Stehna zakrývají tu část těla, za kterou se stydím. Ale co prsa? Za co je schovám? Spodní prádlo? Vlasy? Radši mi je vyrvěte, stejně jsou malinkaté, kluci se mi smějou, rozprodejte mé součástky těm, kteří mají hlad. Ale tvář roztlučte kamenem. Nesmí nikdo poznat, že se v ní skrývá lidskost, hlavně ne majitelka.

(Vem si moje jizvy za cigaretu.

 Díky...)

Okamžik

Vždy, když projíždím jeho blog, chce se mi plakat. Probouzí to ve mně

Tohle jsem tu zanechala. Ani řádek s koncem. Myslím, že vím, kdy jsem to psala... Nechci to rozvádět. Otočme se zády.

Vzpomínám si, jak čtu všechny ty příběhy, pozdě v noci, poslouchám hlas, který vypráví o děsivé postavě, o stínu pod lampou. projíždím stránky o sériových vrazích. Koukám na dokumenty. Sleduji fotografie lidské kůže ve větvích, mrtvé těla novorozeňat. Dnes mi stačí projíždět články o příbězích lidí s depresema, anorexií. Pláču u nich. Dostávám se do nehezký pozice v mysli. Nějaké videa sebevražd těžko. Z krve mi není moc dobře. Kde je ta osoba, která by se hrabala v mrtvole?
... Závidím jim ty stavy. Tu bolest. Pokouším se být zajímavá. Ukazovat svý jizvy. Chlubit se s tím... ničím. Nic mi vlastně není.
Je těžký si to přiznat. Jen okamžik, kdy cítíte, jak se hráz uvolní a lehká úleva. Pak už to berete jako samozřejmost. nic moc mi není. Sem tam nějaký nehezký stav, myšlenky na konec. To je toho. Zdá se to být těžký, že mi asi něco je... tohle je normální. Cítí to spousta lidí...
Vážně uvažuji nad tím, že se půjdu zabít. Zní to ironicky, vzhledem k výše napsanému. Vím, že to neudělám, chlubím se se svým peřím, chci se dožít jednoho okamžiku, chci ho zažít, být s ním. Tohle si vždy řeknu. I když to někdy bylo takové, kdy mi to byla jedno i rodina a on... stále se toho chci dožít. Žiju pro ten okamžik.
Cítím se sama.
V těhle momentech, kdy nemám s kým si psát, chrlit někam svoje zvratky.. snažím se existovat. Přežívat do toho okamžiku. Snažím se zvládat školu. Snažím se nedívat na svoje jizvy a čerstvý rány. Vypadám ošklivě. Je toho ale stále málo. Snažím se odolat. Vážně snažím, dnes už ne. Nesmí to nikdo vidět. Nová krev na stehnech, rukách... kéžby. S tím je konec. Už nikdy víc.
Zapneme video o znásilnění.
Odpornný svět. Tak smutný.
Musím fungovat.
17:34.
Musím fungovat a být šťastná. Pro ně. Tak nechci.
Nechte mne umřít.
Vevnitř se toho málo pohne... proč nemohu pocítit jednou v životě chlad?
Už nevím, co říkám. Už nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím.nevím...

A tak ho zrodila

Vyvinula popel na pokraji sil

Proč mě to uklidňuje?

Proč mě uklidní pohled na mrtvé tělo?

Proč mě uklidní myšlenka o vraždě?

Proč mě uklidní informace o ztraceném dítěti?

Popustíme uzdu peří

Jsme za hranicí života

Pussť sse

Smrt je tak krásná.

Je krásný znásilnit dítě.

Je krásný zlomit někomu srdce.

Je tak krásný se zabít.

Bolest je krásná.

Milujme manipulaci.

Děkuji za pochopení.

 Vycením své zoubky.

Mezi diváky.